Krby a krbová kamna nejsou jen zdrojem okamžitého tepla. Zásadní roli hraje to, co se děje po vyhasnutí plamene. Akumulační schopnost zdiva rozhoduje o tom, zda bude místnost příjemně vyhřátá ještě mnoho hodin, nebo zda teplota během chvíle spadne. Princip je přitom fyzikálně jednoduchý: hmota kolem topeniště pohlcuje část energie, kterou by jinak okamžitě unikla komínem, a uvolňuje ji postupně do okolí.

Množství tepla, které zdivo pojme, závisí především na jeho hmotnosti a druhu materiálu. Cihla, šamot nebo masivní kámen mají vysokou tepelnou kapacitu, takže dokážou nasát výrazné množství energie, aniž by jejich povrchová teplota přesáhla bezpečnou mez. Pokud vás zajímá, jak přesně tento proces probíhá a jak jej využít v praxi, akumulace tepla do zdiva je téma, které stojí za pozornost při plánování topného systému. Teprve když je hmota dostatečně prohřátá, začne fungovat jako přirozený regulátor.

Odložené uvolňování tepla má přímý vliv na komfort vytápění. Místnost se neochlazuje skokově, ale pozvolna, takže nevznikají výkyvy, které nutí k častému přikládání. Zároveň klesá riziko přetopení, protože část energie se nevyzáří naráz, ale rozloží se do delšího časového úseku. Teplo se šíří sáláním i prouděním a příjemně prohřívá i stěny a předměty v místnosti, ne jen vzduch u stropu. Výsledkem je stabilnější tepelná pohoda, která se projevuje i nižší spotřebou paliva.

Při návrhu topného systému je proto důležité myslet na hmotnost a umístění kamen už od začátku. Lehká kamna reagují rychle, ale teplo dlouho neudrží. Masivní akumulační provedení sice déle nabíhá, zato pak hřeje rovnoměrně a dlouho. Kdo volí kompromis, měl by zvážit velikost topeniště, tloušťku zdiva i tepelné ztráty objektu. Správně nastavený poměr mezi výkonem a akumulací je nakonec to, co rozhoduje o tom, zda bude vytápění pohodlné a úsporné.