Hřib kříšť patří mezi nejcennější houby našich lesů. Modrák, jak se mu lidově říká, poznáte podle nápadně modrajícího masa na řezu a klobouku s jemnou síťkou. Právě modrání ale řadu lidí odradí, protože se domnívají, že jde o jedovatou houbu. Není tomu tak. Hřib kříšť je výborný, jen ho musíte zpracovat rychle a s rozmyslem. Chuť je oříšková, mírně nasládlá a při správné úpravě vydrží i v mražených nebo sušených zásobách.

S modráním se pojí jedna praktická rada: čím dřív houbu očistíte a tepelně upravíte, tím méně ztratí na textuře. Modré zbarvení není známkou kažení, jde o reakci na vzduch. Pokud chcete vědět, jak hřib kříšť správně rozpoznat a čím se liší od podobných druhů, vyplatí se podívat na přehledné určovací znaky včetně praktických rad o hřibu kříšťovi, které oceníte přímo v lese. Nikdy nezpracovávejte houby, u kterých si nejste jisti druhem, a vždy je před konzumací dostatečně tepelně upravte. Sbírejte jen mladé a pevné plodnice, starší měkké kusy nechte v lese.

V kuchyni se modrák chová jako každý jiný hřib. Nakrájený na plátky ho nejdřív orestujte na sádle nebo másle, dokud nevyprší přebytečná voda. Teprve pak přidejte cibuli, kmín a sůl. Modrání se vařením ztratí a maso získá tmavší, ale lákavou barvu. Výborný je do smetanových omáček, do polévek i jako náplň do knedlíků. Sušení je další možnost: nakrájené plátky sušte při nízké teplotě, aby nezhořkly. Sušený modrák pak stačí namočit a použít do omáčky, kde se chuť krásně rozvine.

Zmrazení vyžaduje předběžnou úpravu. Syrové houby nikdy nedávejte do mrazáku, ztratily by strukturu. Nejprve je poduste na cibulce, nechte vychladnout a teprve potom uložte v porcích. Takto vydrží několik měsíců a kdykoli máte po ruce základ na rychlou večeři. Ať už zvolíte jakoukoli metodu, držte se zásady, že modrák patří na stůl čerstvý a dobře prohřátý. Jen tak si zachová svou typickou chuť, kvůli které stojí za to ho sbírat.